Zhruba uprostřed malostranské ulice Úvoz stojí veliký dům zajímavý tím, že na jeho střeše spočívá jižní křídlo Hrzánského paláce, a také zvláštním, nepatřičně velkým oknem s výhledem na Pražský hrad.
V prostorech za tím oknem, které tam tehdy ještě nebylo, provozoval malířskou školu Ferdinand Engelmüler. Když v roce 1924 zemřel, usadil se tu český malíř Jan Slavíček, syn slavného krajináře Antonína Slavíčka. A právě on tu nechal k nelibosti magistrátu a pražské veřejnosti to obrovské okno vybourat. Odtud potom v pohodlí maloval své unikátní pohledy na Prahu a nově prosvětlený ateliér si zamiloval tak, že se sem před druhou světovou válkou i nastěhoval.
Jako malíř to Jan Slavíček dotáhnul až na národního umělce, ale byl známý i svým bohémským životem. Cestou domů nahoru Nerudovou ulicí obvykle po místních vinárnách posbíral pár přátel a kamarádů ale i náhodných známých a vodil si je domů. Na tyhle večírky vzpomínal i Vítězslav Nezval.
Jan Slavíček měl svůj ateliér rád a zůstal tam až do své smrti v roce 1970.
